Babička — audiokniha

Babička — studijní průvodceBožena Němcová (1855)

Tento rozbor dostanete jako epub bonus ke koupi audioknihy Babička nebo maturitního balíčku.

Základní údaje

AutorBožena Němcová (1820–1862)NázevBabička — Obrazy venkovského životaRok vydání1855Literární druhEpika (próza)ŽánrNovela / idylický obraz venkovského životaLiterární směrRomantismus a raný realismus, prvky biedermeieruObdobíČeská literatura 19. stol., 3. generace národního obrozeníAudiokniha9 hodin 36 minut

O autorce

Božena Němcová (vlastním jménem Barbora Panklová, rozená Novotná) se narodila roku 1820, pravděpodobně ve Vídni. O jejím původu se spekuluje dodnes. Nejčastěji se uvádí, že její matkou mohla být sestra kněžny Zaháňské.

Dětství strávila v Ratibořicích u České Skalice, v kraji, který později zvěčnila v Babičce. Výchova babičky Magdaleny Novotné ji formovala víc než cokoli jiného.

V sedmnácti se provdala za Josefa Němce, finančního úředníka. Manželství bylo neklidné: časté stěhování, finanční problémy, hádky. Česky začala psát až v Praze pod vlivem Karla Jaromíra Erbena.

Babičku začala psát koncem roku 1853 v Praze, v nejtěžším období svého života. Právě jí zemřel syn Hynek, trápily ji nemoci, chudoba a policejní sledování. Knihu dokončila v létě 1854, vyšla roku 1855.

Zemřela v bídě v Praze 21. ledna 1862 ve věku 41 let.

Další díla: Divá Bára, V zámku a v podzámčí, Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti.

Děj

Babička nemá klasickou dějovou zápletku s úvodem, zápletkou a rozuzlením. Je to řada obrazů ze života na venkově, spojených postavou babičky. Děj plyne chronologicky přes čtyři roční období.

Prolog

Autorka vzpomíná na svou babičku a na šťastné dětství.

Příjezd babičky

Babička Magdalena Novotná přijíždí z horské vesnice na slezských hranicích na Staré Bělidlo ke své dceři Terezce a jejímu muži, panu Proškovi. Čekají ji čtyři vnoučata: Barunka, Jan, Vilém a Adélka. Děti babičku vidí poprvé a zpočátku je překvapí její stáří, ale rychle si ji zamilují.

Život na Starém Bělidle

Babička přebírá velení nad domácností. Učí vnoučata lidové moudrosti, přísloví, zvyky. Chodí s nimi na procházky k vodě, k mlynáři, na louky. Kniha popisuje všední život na venkově: práci na poli, péči o zvířata, vaření, předení.

Setkání s kněžnou

Babička se pozná s paní kněžnou Zaháňskou a její schovankou Hortensií. Kněžna si babičku oblíbí, váží si její moudrosti a přirozenosti. Přestože pocházejí z odlišných světů, nacházejí k sobě cestu. Babička je k ní upřímná a právě díky tomu dokáže pomoci lidem z vesnice.

Příběh Viktorky

Nejdramatičtější část knihy. Viktorka byla krásná dívka, do které se zamiloval tajemný černý myslivec. Pronásledoval ji, a přestože se mu bránila, nakonec mu podlehla. Když voják odešel, Viktorka ho hledala, zešílela z lásky, utekla do lesa. V šílenství usmrtila své novorozené dítě. Od té doby žila sama v lese, téměř nemluvila. Její příběh končí tragicky: při bouřce ji zasáhne blesk.

Příběh Kristly a Míly

Mladý pár z vesnice. Mílovi hrozí odvod na vojnu (14 let služby). Babička se přimluví u kněžny a Míla je propuštěn. Kristla a Míla slaví svatbu. Jediný příběh v knize, který končí jednoznačně šťastně.

Odchod vnoučat a smrt babičky

Vnoučata odrůstají a odcházejí na studia. Babička stárne a onemocní. Na jaře, když nevyraší listy na jabloni v zahradě, babička tuší svůj konec. Všechna vnoučata se vrátí na rozloučení. Babička umírá obklopena rodinou. Na pohřeb přichází celé údolí. Kněžna nad jejím hrobem pronese: "Šťastná to žena."

Postavy

Babička (Magdalena Novotná)

Ústřední postava celé knihy. Moudrá, laskavá, pracovitá, zbožná, spravedlivá žena žijící v souladu s přírodou, lidmi i Bohem. Je pilířem rodiny a celé vesnice. Nechce se řadit mezi panstvo, váží si prostého života. Předlohou byla skutečná babička autorky, Marie Magdalena Novotná-Čudová.

K maturitě: Babička je idealizovaná postava. Autorka záměrně vytvořila obraz dokonalé ženy jako vzor. To souvisí s biedermeierem a s Němcové životní situací: v nejtěžším období svého života se vrátila ke vzpomínkám na šťastné dětství.

Barunka

Nejstarší a nejmilovanější vnučka babičky. Zvídavá, citlivá, rozumná. Autobiografický obraz mladé Boženy Němcové. Spává s babičkou v jednom pokoji, tráví s ní nejvíc času. Čtenář vnímá svět jejíma očima.

Viktorka

Nejdramatičtější a nejsložitější postava. Krásná dívka, která se zamilovala do vojáka, zešílela z lásky, usmrtila své dítě. Žije v lese, téměř nemluví. Protiklad babičky: babička je ztělesněním harmonie, Viktorka je ztělesněním zničující vášně.

K maturitě: Viktorku lze interpretovat jako romantický prvek v jinak realistickém díle. Její příběh má pohádkovou strukturu a funguje jako morální ponaučení. Zároveň je ale nejlidštější postavou knihy: na rozdíl od „dokonalé" babičky má Viktorka chyby a slabosti.

Paní kněžna (Zaháňská)

Šlechtična žijící na místním zámku. Laskavá, spravedlivá, chová se k babičce jako k sobě rovné. Kontrast s babičkou: obě jsou moudré a dobré, ale pocházejí z odlišných světů. Jejich přátelství překonává společenské bariéry.

Hortensie

Schovanka kněžny, vychovávaná v Itálii. Zamiluje se do svého učitele malířství. Babička se přimluví a Hortensie si může vzít malíře. Její příběh je kontrastem k Viktorčinu: láska, které se dostane šťastného konce díky moudrosti starší generace.

Kristla a Míla

Mladý milostný pár z vesnice. Babička se přimluví u kněžny, Míla je propuštěn z vojny a s Kristlou slaví svatbu. Příběh lásky, které pomůže pospolitost a solidarita.

Ostatní postavy:

Pan Prošek — manžel Terezky, pracuje pro kněžnu. Terezka — babiččina dcera, matka dětí. Zpanštělá, nemá ráda báchorky. Jan, Vilém, Adélka — další vnoučata. Mlynář, myslivec, Kudrnovi — vesničané, kteří dotvářejí obraz vesnického života.

Témata a motivy

Idyla a její hranice

Babička je často označovaná za idylu, zidealizovaný obraz venkovského života. F. X. Šalda ji nazval „idylickou básní", Aleš Haman „modernizovanou pohádkou". Ale tato idyla má trhliny: příběh Viktorky, odvod Míly na vojnu, chudoba Kudrnových. Babička ukazuje, že dobro může zvítězit, pokud jsou lidé k sobě laskaví.

Kontrast světů

Celou knihou prochází řada kontrastů: babička (prostota) vs. kněžna (šlechta), venkov vs. zámek, babička (harmonie) vs. Viktorka (vášeň a šílenství), stará generace vs. mladá generace, lidová moudrost vs. formální vzdělání.

Lidové tradice a zvyky

Babička je encyklopedií českých venkovských zvyků 19. století. Němcová popisuje Vánoce, Velikonoce, dožínky, pálení čarodějnic, posvícení, odvody na vojnu, svatby, pohřby. Tyto zvyky neslouží jen jako kulisa. Jsou součástí rytmu života, který dává babičce její smysl.

Smrt a odcházení

Kniha začíná příjezdem a končí odchodem. Babička umírá klidně, smířená, obklopena rodinou. Její smrt je přirozenou součástí cyklu života. Kontrast s Viktorčinou smrtí (násilná, osamělá, blesk) je záměrný.

Kompozice a struktura

Kniha má prolog, 18 kapitol a epilog. Děj je chronologický: sledujeme rok na Starém Bělidle přes všechna roční období. Do hlavní linie jsou vloženy retrospektivní vzpomínky babičky a příběhy dalších postav (Viktorka, Hortensie, Kristla a Míla).

Dílo nemá klasickou dějovou výstavbu s jasnou zápletkou. Arne Novák ho popsal jako „volnou řadu výjevů". Felix Vodička tvrdil, že je „nesyžetové": hlavní postava stojí mimo děj. Babička je středobodem, kolem kterého obíhají osudy ostatních.

Jazyk a styl

Němcová píše spisovnou češtinou s prvky lidového jazyka.

  • Archaismy — zastaralé výrazy, které dokreslují dobu a prostředí (přechodníky, starší tvary sloves).
  • Přímá řeč — hodně dialogů, které charakterizují postavy. Babička mluví lidovými příslovími („Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit").
  • Nepřímá charakteristika — postavy poznáváme přes jejich činy a řeč, ne přes popis.
  • Přirovnání — Viktorka „svižná jako srna, pracovitá jako včelka"; babička s vlasy „bílými jako sníh".
  • Dlouhá souvětí — popisné pasáže s pomalým, meditativním tempem.

Žánrové zařazení

O žánru Babičky se literární vědci neshodnou dodnes:

  • Novela — standardní školní zařazení, ale nepřesné (nemá zápletku s překvapivým zvratem)
  • Idyla — F. X. Šalda, Zdeněk Hrbata (ale je příliš rozsáhlá na klasickou idylu)
  • Volně komponovaný povídkový obraz — Lexikon české literatury
  • Modernizovaná pohádka — Aleš Haman
K maturitě: U maturity řekněte: „Babička je žánrově obtížně zařaditelná. Nejčastěji se označuje jako novela, ale svou strukturou připomíná spíše idylický obraz venkovského života, volnou řadu výjevů spojenou postavou babičky."

Analýza klíčových úryvků

U ústní maturity dostanete úryvek a musíte ho rozebrat: identifikovat jazykové prostředky, vysvětlit kontext, popsat autorčin záměr. Čtyři pasáže z různých částí knihy s návodem, co si všimnout.

Příjezd babičky (Kapitola I.)

„Z vozu slézá žena v bílé plachetce, v selském obleku. Děti zůstaly stát, všecky tři vedle sebe, ani z babičky oka nespustily! Tatínek jí tiskl ruku, maminka ji plačíc objímala, ona pak je plačíc též líbala na obě líce. Bětka přistrčila jí malého kojence, boubelatou Adelku, a babička se na ni smála, jmenovala ji malé robátko a udělala jí křížek."
  • Nepřímá charakteristika — babička není popisována přímo, poznáváme ji přes činy (líbá, směje se, dělá křížek).
  • Detaily oblečení — „bílá plachetka, selský oblek" odlišuje babičku od zpanštělé Terezky.
  • Archaismy — „robátko" dokresluje dobu a venkovské prostředí.
  • Křížek — ukazuje babičina zbožnost přirozeně, bez komentáře autorky.

Viktorka a černý myslivec (Kapitola VI.)

„Už ji mrzelo vycházet, kam právě nemusela, jen aby na chvíli těch očí se zprostila, které ji všady pronásledovaly. Už ji přestala muzika těšit, protože vždy z některého kouta v sednici pošmúrný obličej na ni se díval; už nechodila tak ráda na přástvy, neboť věděla jistě, jestli nesedí ve světnici, že stojí venku u okna černý myslivec, a děvčeti vázl hlas v hrdle a nit se jí trhala."
  • Gradace — trojité „už" zesiluje pocit bezvýchodnosti. Viktorka postupně přichází o vše, co ji těšilo.
  • Metafora — „nit se jí trhala" na přástkách je obraz trhajícího se života.
  • Romantický prvek — tajemný cizinec, pronásledování, neodolatelná přitažlivost. Typické motivy romantismu.

Babička a paničky — chléb a sůl (Kapitola IV.)

„Babička dle svého obyčeje pobídla hosty, by se posadili, a přinesouc chléb a sůl, podala s celou upřímností, aby si vzácné paní ukrojily. Vzácné paní se ale s pohrdlivým vyhrnutím nosíčků děkovaly, že nebudou jíst, pak se úsměšně na sebe podívaly…"
  • Kontrast světů — babička nabízí chléb a sůl (symbol pohostinnosti), paničky to odmítají s pohrdáním.
  • Zdrobnělina „nosíčků" — ironická, Němcová paničky nekomentuje přímo, ale čtenář ví, co si o nich myslet.
  • Symbol chleba — pro babičku posvátný, symbol práce, víry a lidské sounáležitosti.

Babičina reakce: „Kdo u mne nepřijme chléb a sůl, není hoden, bych mu židli podala."

Smrt babičky a závěr (Kapitola XVIII.)

„Třetí den ráno, když se pohřební průvod, záležejíc z velikého množství lidstva, neboť každý, kdo babičku znal, chtěl ji doprovodit ku hrobu, ubíral okolo zámku, rozhodnula bílá ruka těžké záclony u okna, paní kněžna se mezi nimi objevila… až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc, zašeptala: Šťastná to žena!"
  • Kompoziční rámec — kniha začíná příjezdem babičky a končí jejím pohřbem. Cyklická kompozice.
  • Dlouhé souvětí — celá scéna je jedno souvětí. Pomalé, slavnostní tempo odpovídá pohřebnímu průvodu.
  • „Bílá ruka" — synekdocha (část za celek). Kněžna je přítomna jen jako „bílá ruka" a „smutný zrak". Odloučená od lidí i ve chvíli loučení.
  • „Šťastná to žena!" — babička byla šťastná ne proto, že měla snadný život, ale proto, že žila v souladu s lidmi, přírodou a svým svědomím.

5 věcí, které říct u ústní maturity

1

Žánr a styl

Babička je žánrově obtížně zařaditelná. Je to spíš idylický obraz než klasická novela. Nemá ústřední zápletku, ale řadu epizod spojených postavou babičky.

2

Kontrast babička vs. Viktorka

Babička ztělesňuje harmonii a moudrost, Viktorka zničující vášeň. Babička umírá klidně v kruhu rodiny, Viktorku zabije blesk v lese. Tento kontrast je klíčem k pochopení celé knihy.

3

Kontext vzniku

Němcová ji psala po smrti syna, v bídě a nemoci. Útěk do idealizovaných vzpomínek na šťastné dětství. Babička je tím cennější, že vznikla z bolesti.

4

Vlastenecký rozměr

Kniha vznikla v době národního obrození. Oslava českého venkova, jazyka a tradic je politické gesto v době, kdy byla česká kultura potlačována.

5

Proč „Šťastná to žena"

Babička byla šťastná ne proto, že měla snadný život, ale proto, že žila v souladu s lidmi, přírodou a svým svědomím. To je hlavní poselství celé knihy.

Klíčová přísloví babičky

„Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit."

„Kdo u mne nepřijme chléb a sůl, není hoden, bych mu židli podala."

„Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou."

„Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s lidmi."

Zajímavosti

  • Babička je nejčtenější české dílo vůbec. Stovky vydání, překlady do desítek jazyků.
  • V anketě Kniha mého srdce se umístila na 2. místě.
  • Předlohou Viktorky byla Viktorie Židová z Červené Hory. Na rozdíl od literární Viktorky nezahynula bleskem, zemřela v roce 1868 sešlostí věkem.
  • Ratibořické údolí (Babiččino údolí) u České Skalice je dnes turistickým cílem díky této knize.
  • Na české 500korunové bankovce je Božena Němcová, na rubu motiv inspirovaný postavou Viktorky.
  • Nejslavnější filmové zpracování: 1971, režie Antonín Moskalyk, Libuše Šafránková jako Barunka.

Poslechnout Babičku

9 hodin 36 minut poslechu. Epub a studijní průvodce v ceně.